ZUŠ Jaroslava Kvapila

ZUŠ Jaroslava Kvapila je nejstarší a největší brněnskou uměleckou školou a jednou z nejstarších škol v Brně vůbec. Je přímým pokračovatelem Janáčkovy a Kvapilovy hudební školy filharmonického spolku Beseda brněnská. Jejím založením v září r. 1882 je fakticky datován vznik brněnského hudebního školství.

Okolnosti vzniku

Silným podnětem k založení školy byl návrh Leoše Janáčka ve filharmonickém spolku Beseda brněnská. Okolnosti výstižně vysvětlil Vladimír Helfert v 1. dílu monografie o Janáčkovi „V poutech tradice“ (Brno 1935) na str. 231 :

„Myšlenka hudební školy, která by Besedě vychovávala dorost, nebyla nová… již v prvních letech Besedy vedl pěveckou školu Nesvadba, ... což vedlo pak k založení Svatopluku. Janáček se uchopil této staré myšlenky a dal jí nový směr. Již při prvním svém sbormistrovství měl v úmyslu založit školu, nikoliv však výlučně pěveckou, nýbrž zároveň houslovou. Tehdy k uskutečnění nedošlo. Nyní se k myšlence vrátil a 5. dubna 1882 přišel do výboru s návrhem na zřízení hudební školy… Předně chtěl tím Janáček získat pro Besedu dorost pro orchestr… Za druhé ale tento návrh se objevuje v novém světle, uvážíme-li, že tehdy byl Janáček již ředitelem varhanické školy, která vychovávala dorost nejen varhanický, nýbrž i skladatelský.

Tak tento návrh ukazuje Janáčka v zajímavém světle organizátora hudebního školství v českém Brně. Přestože na založení konzervatoře v Brně nabylo pomyšlení, sáhl Janáček k svépomoci. Ke své varhanické škole připojil houslovou školu Besedy brněnské a když tato záhy netuše prospívala, rozšířil ji na vyučování violoncella a kontrabasu, … a postaral se o zřízení školy klavírní. Na houslové škole se začalo vyučovat koncem září 1882.“ Po skromných počátcích v bývalém klášteře Minoritů na Josefské ulici přešla výuka počátkem 90. let do Besedního domu.

Od té doby prošla škola několika podobami, nicméně hudební obor provozuje svou činnost nepřetržitě až do dnešních dnů. Jméno hudební školy Besedy brněnské, včetně jejich pozdějších proměn bylo po mnoho let spojeno s představou výjimečnosti. Soustředili se zde téměř po celé století významní pedagogové, jejichž pověst lákala talentované žáky. Studující získávali nejvyšší ocenění v soutěžích domácích i mezinárodních., svými výkony zvyšovali atraktivnost školních akcí vysoké procento absolventů postupovalo na vyšší umělecké školy. Tato situace byla důsledkem dlouhého vývoje, zahájeného vysokou úrovní ředitelské činnosti Janáčkovy a Reissigovy.

I. světová válka

Do I.světové války zaujímala spolková škola nenahraditelné místo v brněnských poměrech. Reprezentovala spolu s Janáčkovou varhanickou školou veškeré hudební školství byla institucí lidovýchovnou a osvětovou a současně usilovala o pozvednutí své činnosti na profesionální základ.

První Republika

V prvních letech nové republiky se v souvislosti s brněnským hudebním školstvím opět objevuje jméno Leoše Janáčka. Zamýšlel přeměnit varhanickou školu na konzervatoř a spojit hudební školy Besedy brněnské a Vesny ve Všeobecnou hudební školu pod státní správou. Ministerstvo umožnilo pouze realizaci prvního návrhu, zatímco obě nižší školy i s žáky a učiteli přešly k Besedě.

Ředitelské funkce se v té době téměř na čtvrt století ujímá nový sbormistr spolku, znamenitý pedagog a skladatel Jaroslav Kvapil, vyučující také na nově zřízené konzervatoři. Po stránce odborné fundovanosti učitelského sboru i studijních možností patřil ústav za jeho éry ke špičkovým svého druhu u nás.

II. světová válka

Významnou úlohu hrála škola za II. světové války, kdy po několik let zůstala jedinou českou vzdělávací institucí v Brně a díky osobní obětavosti Kvapilově si udržela kontinuitu s následujícím obdobím. Zájem žáků tehdy několikanásobně převýšil kapacitu školy vyučovalo se i v soukromých bytech.

Poválečné období

Po skončení války se Kvapilovi podařilo sestavit nový pedagogický sbor, zajistit prozatímní prostory pro 1050 žáků a uspořádat již 27. května 1946 slavnostní koncert ze skladeb českých autorů v Besedním domě. Připravil tak půdu pro ředitelskou práci varhaníka a skladatele Viléma Blažka, Za Blažkova vedení se uskutečnil sen předchozích ředitelů – škola přešla do správy města Brna pod názvem „Městská hudební škola“, čímž podstatně zlepšila své materiální podmínky. Výuka se soustředila již v dnešní hlavní budově na tř. Kpt. Jaroše 24, kde objevil Leopold Heier bohatý archív hudebnin bývalého německého spolku „Musikverein“, jenž se stal základem rozsáhlého školního archivu.

Po vynikajícím předválečném řediteli dostává škola r. 1950 čestný název a o rok později ji přebírá do své správy stát. Stává se tak krátce po otevření pedagogického oddělení, jež do jisté míry nahrazovalo konzervatoř. Přijímáni byli žáci od 14 let na různé obory s povinnými hudebně teoretickými disciplínami a všeobecně vzdělávacími předměty. Po pěti letech uzavírali studium absolventským vystoupením a státní zkouškou před Státní zkušební komisí, jejímiž členy byli profesoři konzervatoře a JAMU. Vyučovali zde schopní učitelé domácí i externí z vyšších učilišť – jako Hynek Padrta, Eliška Čapková, Miloslava Jánská, Vladimír Šťastný, Roman Andrle, Jitka Sarauerová, Bruno Hyčka, Václav Tvrdoň, Josef Tomaštík, Josef Pukl, Karel Hradil, Vratislav Bělský, ad. Vyšla odtud nejen řada dobrých učitelů, ale i členové orchestrálních těles, sbormistři, zpěváci (mezi jinými i pěvkyně Hana Svobodová-Janků). Během desetiletí zde absolvovalo 128 posluchačů.

Kolem roku 1960 se v souladu se snahou o všestrannou výchovu dětí začalo uvažovat o rozšíření jednostranných hudebních škol také na ostatní umělecké obory. Počítalo se s užší spoluprácí uměleckých specializací a tím s všestrannějším rozvojem obzoru studujících. R. 1961 podle výnosu MŠK č. 48 ze dne 10. 6. tedy vzniká čtyřoborová Lidová škola umění Jaroslava Kvapila jako jedna z šesti v Jihomoravském kraji. Navíc ji odbor školství a kultury JmKNV a MěNV určil r. 1963 za školu experimentální, která by se zaměřila na výchovu mimořádně talentovaných dětí, uplatňovala racionální pedagogické metody s použitím nejmodernějšího vybavení. Již od roku 1968 zde byla zahájena systematická výuka dětí předškolního věku, získávající zájemce na základě průzkumu v mateřských školách – dnes má v tomto směru obdivuhodné zkušenosti.

Současnost

V posledním třicetiletí se ZUŠ Jaroslava Kvapila výrazně vyhranila ve směru svých specifik. Vychovává budoucí profesionály ve větší míře než je běžné, a to za poměrně příznivých podmínek v oblasti materiálního vybavení a personálního obsazení. Tím vytváří inspirující atmosféru, která pozvedá i úroveň průměru. Tato tendence vede k úzkému kontaktu s vyššími uměleckými učilišti. Podporuje také mezioborovou spolupráci, která umožňuje přípravu atraktivních akcí – všeoborových koncertů, vernisáží, divadelních večerů, dětských karnevalů.

Ředitelé ZUŠ Jaroslava Kvapila

• 1882 – 1890 Leoš Janáček
• 1889 – 1899 Josef Kompit
• 1899 – 1918 Josef Reissig
• 1919 – 1945 Jaroslav Kvapil
• 1946 – 1950 Vilém Blažek
• 1950 - 1955 Střídavě pověřeni vedením školy:
  – Ant. Levíček
  – Erika Kociánová
  – Jaroslav Frencl
• 1955 – 1957 Vilém Blažek
• 1957 – 1963 Jaroslav Brož
• 1963 – 1969 Arnošt Hrubý
• 1969 – 1974 Stanislav Tomášek
• 1974 – 1979 Václav Oborný
• 1979 – 1984 Jaroslav Vlasák
• 1984 – 1987 Jaroslav Procházka
• 1988 – dosud Vladimír Dohnal

Historický veršovaný řád školy:

JULIUS STANTEJSKÝ populární moravský učitel (1856-1909) autor rýmované knížky pro školní mládež nazvané "Zveršovaná škola". Stantejský, absolvent učitelského ústavu v Brně a dlouholetý přítel bratří Mrštíků, působil až do roku 1909 v Doubravici.

(VÝSTAVA BRŇANÉ PŘED 100 LETY 2001) Veršovaný školní řád si můžete přečíst zde.